Elliott Smith je na mém vlastním pomyslném žebříčku nejdepresivnějších a nejtragičtějších interpretů všech dob minimálně v top 5 a to hned z několika důvodů. Zaprvé kvůli jeho zbytečné předčasné smrti, kterou jsem dodnes nepochopil. Zadruhé díky jeho textařskému umění, v němž se odráží jeho grungeové začátky s Heatmiser. A třetím důvodem je charakteristický hlasový projev, který při poslechu vyvolává dojem, že se Smith stydí, nebo že mu dokonce vystupování působí utrpení.
Pravdou ale je, že právě tenhle člověk nakopnul songwritting v devadesátých letech novým směrem a velká většina dnešních osamělých písničkářů ze Států by bez jeho vlivu hrála v kapelách. Na to se dnes často zapomíná a jeho význam není dostatečně doceňován.
Angeles je mezi jeho písněmi možná tou vůbec nejsmutnější. Minimalisticky pojaté video pochází z krátkého filmu Lucky Three z roku 1997, celý film najdete tady.
co: Angeles
kdy: před čtrnácti lety
